Burčák, známý také jako částečně zkvašený hroznový mošt, je v České republice a na Slovensku oblíbeným podzimním nápojem. S jeho konzumací se pojí řada zajímavostí, tradic a pravidel, které by měl každý správný milovník burčáku znát. Jednou z nejznámějších zásad je, že burčákem se neťuká. Proč tomu tak je a co dalšího bychom o burčáku měli vědět?
Proč se burčákem neťuká?
Tradice neťukání burčákem vychází z praktického důvodu – burčák je stále aktivní, probíhá v něm proces fermentace, a proto je nápoj „živý“. Tento proces způsobuje jemné bublání a pěnění, což znamená, že při ťuknutí skleniček může nápoj snadno přetéct nebo vyšplíchnout. Navíc je burčák díky své jemné fermentaci citlivý na třes a míchání, což může ovlivnit jeho chuť a kvalitu. Proto se při přípitku s burčákem obvykle skleničky jen lehce pozvednou na znamení úcty a radosti. Navíc existuje pověra, že pokud si s kvasícím moštem přiťuknete, můžete ho probudit a následné víno se může pokazit. A to přece nechceme!
Krátká životnost a čerstvost burčáku
Jedním z klíčových aspektů burčáku je jeho krátká životnost. Burčák je nápoj, který je v procesu přeměny na víno, a tento proces probíhá rychle. Optimální doba pro konzumaci burčáku je několik dní až týden od jeho výroby. Po této době se mění v mladé víno, které ztrácí typickou sladkost a jemnou bublinkovost burčáku. Právě proto se říká, že burčák se pije „dokud žije“, tedy v době, kdy je čerstvý a v nejlepší kondici.
Sezónnost a burčáková sezóna
Burčák je sezónní nápoj, který se vyrábí a konzumuje převážně od konce srpna do října, kdy probíhá sklizeň hroznů. Toto období je známé jako burčáková sezóna a je spojené s různými slavnostmi, jako je vinobraní. V Česku je prodej burčáku legálně povolen pouze z hroznů vypěstovaných na území České republiky, což zaručuje jeho jedinečnost a kvalitu. Vyrábí se z hroznů, které dozrávají mezi prvními, to je například Müller Thurgau, Muškát moravský, Irsai, Oliver. Během druhé poloviny září mají sezónu modré odrůdy, ze kterých se vyrábí růžový nebo červený burčák – Modrý Portugal nebo Svatovavřinecké. Každá odrůda dodává burčáku jiný chuťový profil – od jemně sladkého a ovocného po lehce kyselý a svěží. Pro milovníky burčáku je zajímavé ochutnávat různé odrůdy a objevovat jejich specifika. V jiných zemích může být burčák známý pod jinými názvy a vyráběn z odlišných odrůd hroznů.
Zdravotní přínosy burčáku
Burčák je často oslavován pro své potenciální zdravotní přínosy. Díky částečné fermentaci obsahuje burčák vitamíny skupiny B, zejména B1, B2 a B6, které jsou důležité pro správné fungování metabolismu a nervového systému. Obsahuje také přírodní kvasinky, které mohou příznivě ovlivnit trávení. Někteří lidé věří, že konzumace burčáku může pomoci při detoxikaci těla a podpořit zdraví střev. Nicméně, stejně jako u jiných alkoholických nápojů, je důležité konzumovat burčák s mírou.
Rčení a tradice spojené s burčákem
Podle starého rčení by měl každý člověk vypít tolik burčáku, kolik má krve, aby si zajistil zdraví na celý rok. Tento tradiční výrok je spíše žertem než seriózním doporučením, ale dobře ilustruje, jak hluboko je burčák zakořeněný v české a slovenské kultuře. Burčák je nápoj, který spojuje lidi při slavnostech, vinobraních a setkáních, a přináší radost z podzimního období.
Jak poznat kvalitní burčák?
Kvalitní burčák by měl mít světlou až zlatavou barvu, být mírně zakalený a lehce pěnit. Jeho chuť by měla být sladká, s jemnou kyselinkou, která odráží probíhající fermentaci. Burčák by měl mít také typickou vůni čerstvých hroznů. Pokud je burčák příliš kyselý, hořký nebo má neobvyklou vůni, může to znamenat, že není čerstvý nebo byl špatně skladován.
Burčák je víc než jen nápoj – je to symbol podzimní sezóny a vinařské tradice v České republice a na Slovensku. S jeho konzumací se pojí řada zvyků a tradic, které jsou součástí kulturního dědictví těchto zemí. Ať už ho pijete s přáteli na vinobraní nebo si vychutnáváte sklenku doma, pamatujte na to, že burčákem se neťuká – ale rozhodně si zaslouží pozornost a respekt, který mu náleží.
A pro jistotu… Nezapomínejte při přepravě neustále odpouštět vznikající oxid uhličitý, jinak vám láhev může „expolodovat“.
Foto: Pixabay
